\"/
\"/ \"/    

Elektronická pošta

Jiří Zlatuška, ÚVT MU
Ročník I - číslo 2, květen 1991
Citace: J. Zlatuška. Elektronická pošta. Zpravodaj ÚVT MU. ISSN 1212-0901, 1991, roč. I, č. 2, s. 3-5.
Tematické zařazení: Elektronická pošta
Článek je součástí seriálu Elektronická pošta
 předchozí článek | následující článek 

V souvislosti s využíváním výpočetní techniky na soudobé technické úrovni se i víceméně laická veřejnost stále častěji setkává s pojmem v naší realitě novým - s elektronickou poštou.

Elektronická pošta a napojení na systém počítačových sítí umožňují v současné době komunikaci po celém civilizovaném světě, kde není exotikou telefonní linka a počítač připojený na ni. Bez jakékoli nadsázky lze říci, že začala hrát zásadní roli v organizaci výzkumné práce a skutečně kosmopolitní komunikaci mezi vědci. Jedná se přitom o obecný komunikační prostředek, jehož aplikace v oblasti vědy je jen jednou z mnoha užitečných možností.

Co je to za zviřátko?

Co to je elektronická pošta a jakým způsobem se pro ni počítače používají? V tomto článku se pokusíme nastínit alespoň základní pojmy, se kterými se v této souvislosti setkáváme, a dát tak první a velice zběžnou odpověď na tuto otázku.

Elektronická pošta umožňuje svým uživatelům vyměňovat si zprávy prostřednictvím počítače. Tyto zprávy se na počítači připravují jako obyčejné soubory napsané v textovém editoru a pořízené prostě pomocí klávesnice a terminálu (počítačové obrazovky) či osobního počítače. Zpráva, kterou si takto uživatel připraví jako v podstatě obyčejný textový soubor, je prostřednictvím počítače spojeného pomocí telefonních linek či jejich modernějších nástupců zaslána jejímu adresátovi - může se jednat o jednu osobu, ale také třeba celou řadu jednotlivých adresátů obecně na různých počítačích uspořádaných do jednoho seznamu adres. Přesné místo, kam je třeba zprávu předat, pozná počítač z elektronické adresy, uvedené v záhlaví textu zprávy, obsahující jednak identifikaci počítače, kam má být zpráva doručena, a jednak jméno uživatele, do jehož poštovní schránky má být zpráva doručena.

Typické záhlaví elektronické zprávy obsahuje text tvaru např.

To: user@cs.asb.bude.cs
Subject: Greetings

Toto záhlaví, za kterým dál následuje vlastní text zprávy, určuje, kam má být zpráva doručena - totiž na adresu uvedenou v řádku s označením To:. Počítačový systém, obhospodařující elektronickou poštu, obvykle sám dodá další údaje do hlavičky, zejména adresu odesílatele (tu je pak možné využít pro automatické nasměrování odpovědi) a dobu odeslání; úplná hlavička po přijetí by pak byla třeba

From: sender@cspuni12.bitnet
To: user@cs.asb.bude.cs
Subject: Greetings
Date: Wed, 24 Apr 91 01:24:00 +0100

Adresát zprávy se o ní dozví na svém počítači obvykle tak, že si při začátku práce s ním zkontroluje vyvoláním speciálního programu, zda nemá došlou poštu. Má-li, zpřístupní mu ji tento program k přečtení vytisknutím textu zprávy na tiskárně nebo pomocí editoru, kterým je možné si zprávu postupně přečíst na obrazovce. Vlastní přijímání pošty probíhá i bez přítomnosti uživatele u počítače - běží v něm neustále program, který se stará o uchovávání všech došlých zpráv a o jejich pozdější vydání k dispozici uživateli až bude s počítačem pracovat.

Příjemce zprávy má řadu možností, jak s ní naložit, kromě prostého přečtení na obrazovce či již zmíněného vytištění na tiskárně. Může si zprávu kupříkladu uložit do souboru k pozdější práci s ní, může ji v kopii poslat (přesměrovat) dalším uživatelům, může použít uvedené zpáteční adresy v ní k automatickému nasměrování své odpovědi, atd., atd. Bez užitku není ani snadnost vymazání zprávy, která uživatele nezajímá, či obtěžuje, bez zbytečného generování fyzických odpadků.

Pružnost použití

Kromě toho, že není potřeba používat papíru, je výhodou elektronické komunikace zejména její rychlost a pružnost. Při přenosu zpráv v jednom místě (např. v rámci jedné univerzity) je doba doručení nejvýše několik sekund. Při přenosu na větší vzdálenosti po celém světě a při přechodu mezi různými druhy sítí je dnes běžná doba několika minut. Příjemce přitom nemusí být v okamžiku doručení u počítače, protože zpráva je automaticky schována až do doby, kdy si ji vyzvedne - vlastnost výhodná zejména při komunikaci mezi místy v podstatně rozdílných časových pásmech.

Při poruše nebo výpadku některého z počítačů na trase, po které je zpráva dopravována, dojde k uchování zprávy na cestě a jejímu pozdějšímu poslání, jakmile problém pomine.

Přístup k došlým zprávám může být velice pružný vzhledem k rozličným možnostem, jak se napojit na počítač, na kterém je pošta obhospodařována. ňada uživatelů má možnost připojit se ke svému počítači pomocí telefonu a malého osobního počítače odkudkoli, kam vede telefon - v každém takovém případě tak může obhospodařovat i došlou poštu a odesílat svoji. Většina počítačových systémů dovoluje automatické přesměrování pošty pro případ dlouhodobější nepřítomnosti - každá došlá zpráva je pak automaticky vyslána na počítač, ke kterému má tento uživatel přístup v době své nepřítomnosti doma.

Pružnost použití vede k tomu, že se elektronické adresy dnes již objevují i na navštívenkách, vedle adresy pro obyčejnou papírovou poštu. Elektronické adresy autorů se dnes velice často objevují v adresách publikovaných článků v běžných časopisech. Čtenáři je tak dána možnost snadné komunikace s autorem článku pro další diskusi o dané problematice, získání dalších materiálů (např. textů programů, příkladů apod.).

Kromě běžných klasických časopisů či věstníků se objevuje nová forma šíření informací a článků prostřednictvím speciálních vývěsek či elektronických časopisů, realizujících komunikaci ve skupinách (každá zpráva je zasílána všem členům skupiny, kteří tak mají možnost sledovat debatu, vstupovat do ní, atd.). ňada velice aktuálních témat se tak dostává do diskuse odborné veřejné komunity vlastně bez formální publikace. Publikované práce často z takových diskusí vycházejí (či jsou jimi následovány). Bez přístupu k těmto elektronickým časopisům ony práce samotné podávají jen velmi kusou informaci, zejména o technických detailech.

Využívání těchto způsobů komunikace se neomezuje jen na počítačové vědy, ale používají ho prakticky všechny přírodovědné či přírodovědné obory - je to společná oblast použití počítačů analogická např. editování textů odborných prací na počítačích. Běžný denní počet zpráv se např. v prostředí amerických univerzit pohybuje kolem 10-20 na jednoho uživatele, s rychlou reakční dobou a vysokou efektivitou naprosto nesrovnatelnou s normálním poštovním, telefonickým, ale i osobním stykem. Běžně jsou takto distribuovány i zprávy o seminářích, schůzích, apod. přímo na katedře; často i jako připomínka třeba deset minut předem. (Ukazuje se, že z psychologického hlediska je nesrovnatelně jednodušší a rychlejší poslat odpověď elektronicky než např. napsat klasický dopis a poslat ho normální poštou - další faktor urychlující a zefektivňující komunikaci, a to na jakékoli vzdálenosti.) Zejména v americkém prostředí je tato situace markantní, a v posledních letech se začíná výrazně projevovat i v západní Evropě, kde se ve vědecké komunikaci dostala elekronická pošta na první místo před telefaxem, a nechává za sebou i telefonické hovory a normální korespondenci.

Elektronická pošta a počítačové sítě

V souvislosti s elektronickou poštou se obvykle hovoří také o počítačových sítích: Elektronická pošta a elektronické spojení mezi počítači obecně probíhá v rámci nějaké konkrétní počítačové sítě, kterou lze zhruba charakterizovat jako souhrn zvolených technických prostředků propojujících počítače (např. běžné telefonní linky, pevné telefonní liky, speciální kabely - optické, družicové spojení, apod.) a odpovídajícího programového vybavení, které v síti pracuje. Počítač napojený na konkrétní počítačovou síť si pak dokáže vyměňovat poštu (zprávy) v rámci technických možností a dalších konvencí takové sítě.

Uveďme si pro ilustraci dva pro nás zajímavé příklady velkých celosvětových sítí, které mají podstatně odlišné požadavky na způsob propojení a z toho plynoucí poskytované služby.

Síť BITNET (název je akronymem vzniklým z označení Because It's Time NETwork) je síť, která se začala budovat roku 1981 na počítačích IBM univerzity CUNY v New York City. Je založena na pevném propojení počítačů stálými linkami (základní přenosová rychlost je 9.6k bitů za sekundu (bps), některé linky jdou i přes 1.5Mbps) do jedné kostry s fixní strukturou, která zajišťuje vysokou rychlost spojení na libovolnou vzdálenost. BITNET dnes spojuje kolem 2500 počítačů v USA, Evropě, Kanadě, Mexiku, Izraeli, Chile, Čínské republice a Singapuru. Je organizována do tří relativně samostatných částí, totiž BITNETu samotného pro USA a Mexiko, sítě NetNorth pro Kanadu a sítě EARN (European Academic Research Network) pro Evropu a v současnosti se buduje i rozšíření na Austrálii.

Síť EUNET je evropskou částí sítě UUNET realizující propojení především počítačů pracujících pod operačním systémem Unix. Síť sama je realizována na bázi veřejných datových sítí, protokolu X.25, ale spojení je možné i přes obyčejné komutované telefonní linky. Základ sítě UUNET tvoří dva počítače, jeden z nich v USA a druhý v Holandsku, propojené pevnou linkou. Síť zajišťuje přímé spojení se všemi kontinenty a díky relativně malé minimální náročnosti na technické propojení je to pravděpodobně nejrychleji expandující síť v zemích někdejší východní sféry vlivu. Síť je organizována nevýdělečnou organizací, od které si uživatelé předplácejí služby prostřednictvím svých národních center. (Československé národní centrum je počítač v Bratislavě, realizující několikrát denně telefonní spojení s holandským uzlem.)

Koncem 80. let se stalo běžným vzájemné propojení různých sítí přes brány, tj. počítače tvořící jakýsi most mezi dvěma sítěmi a předávajícími poštu z jedné z nich do druhé. Vytvoří se tak spojení, které bychom mohli připodobnit jakési unii sítí, ve které si každá síť zachovává svoji autonomii (národnú identitu), ale existuje společné schéma tvorby poštovních adres, obvykle na bázi tzv. doménových adres (ty jsme použili v našem příkladě hlaviček poštovních zpráv). Takovému propojení sítí se v anglické terminologii říká internet a nejznámějším příkladem je americký Internet, který vznikl propojením státem financovaných amerických sítí. Unifikované internetové adresy dnes dovolují v podstatě zapomenout na rozdíly mezi jednotlivými sítěmi, podobně jako se normální člověk nestará o rozdíly v poštovních službách jednotlivých zemí. Stejně jako v běžném životě i zde platí výjimky a při přechodu mezi některými sítěmi je třeba provést některé speciální obraty - čs. pošta ostatně také asi těžko doručí dopis s adresou, která by byla napsána pouze čínským znakovým písmem. Celkový počet významných světových sítí dnes přesahuje 100 a tak není není divu, že některé případy navigace mezi nimi vyžadují, aby se i specialista trochu zapotil.

Jak se stát uživatelem?

Prostředky elektronické pošty jsou dostupné jen na počítačích, poskytujících propojení na další systémy. Typicky to jsou zejména počítače střediskového typu a obslužné stanice pracující pod víceuživatelskými operačními systémy typu Unix.

V takových systémech jsou prostředky elektronické pošty dostupné libovolnému uživateli, registrovanému jako uživatel na počítači. Tato registrace obnáší zejména přidělení jednoznačného uživatelského jména, které pak slouží zároveň jako název poštovní schránky takového uživatele na příslušném počítači a účtují se na něj veškeré případné poplatky za využívání služeb systému. Kromě toho je přístup každého uživatele zabezpečen heslem, kterým je nutno se prokázat při každém započetí práce s počítačem, aby byly zajištěny alespoň základní prvky ochrany dat a kontroly přístupu. Uživatel takového systému má buď prostředky elektronické pošty zpřístupněné automaticky po každém přihlášení se na počítač, nebo je vyvolá zadáním potřebného příkazu.

Na Masarykově univerzitě je v současné době jediným dostupným počítačem přímo napojeným na elektronickou poštu výpočetní systém 3090 přístupný v rámci Akademické iniciativy IBM. Z toho vyplývají podstatná praktická omezení na počet přímo registrovaných uživatelů, daná současnou přetížeností některých prostředků na tomto počítači. Uživatelům, kteří potřebují pouze elektronickou poštu, proto Školicí a konzultační středisko IBM nabízí využití zřízené univerzitní schránky, ze které zajistí pracovníci střediska odeslání i příjem elektronické pošty pro univerzitní uživatele. O této službě je možno se dočíst v článku Nabízíme vám E-mail.

Další rozvoj elektronické pošty na univerzitě se bude opírat o dvě základní složky: univerzitní střediskový počítač na ÚVT MU (EC 1027), který umožní rutinní připojení většího počtu uživatelů na služby sítě BITNET a její elektronickou poštu, a dále o budovanou univerzitní síť Unixovských stanic, které budou propojeny na síť BITNET přes univerzitní počítač EC 1027, případně i na síť EUNET přes jednu z obslužných stanic pracujících pod systémem Unix a napojených na vnější síť buď přes komutovanou telefonní linku nebo budovanou československou veřejnou datovou síť.

Zpět na začátek
ÚVT MU, poslední změna 14.11.2011