Archiv MU spravuje rozsáhlé sbírky dokumentů vztahujících se k historii i současnosti Masarykovy univerzity. Jde nejen o tradiční tištěné dokumenty, ale též o dokumenty obrazové, zvukové či videonahrávky, často cenné jak z historického tak i informačního hlediska. Obecné povědomí o existenci těchto dokumentů a přístup k nim nejsou však zatím příliš rozšířené. Je to dáno i tím, že soupisy archiválií, natož pak jejich obsah, nejsou k dispozici v digitální podobě. Situace se však začíná pomalu měnit. Ústav výpočetní techniky MU zahájil před časem s Archivem MU neformální spolupráci s cílem začít s pilotní digitalizací některých vybraných sbírek, a to v oblasti fotografií a videonahrávek. I když jde zatím spíše o izolované ad-hoc projekty, přispívají tyto aktivity k širšímu využívání ICT technologií v univerzitním archivu a postupnému otevírání jeho sbírek.
Již v roce 2001 začala neoficiální spolupráce ÚVT MU s Archivem MU při digitalizaci fotografií. Jejím cílem bylo ověřit postupy a nastavení (digitalizační parametry), odzkoušet dostupné technologie (skenery a programy) a vyvinout potřebné nástroje (aplikace pro popis, uchovávání a zpřístupnění digitalizovaných fotografií). Pro vlastní digitalizaci se používají běžně dostupné skenery střední třídy (dříve např. HP ScanJet 7400, nyní Microtek ScanMake i900). Digitalizační rozlišení se volí podle velikosti předlohy; u běžných rozměrů fotografií se používá rozlišení 600 dpi, u negativů malých rozměrů i vyšší. Pro správu a zpřístupnění digitálních fotografií je využíván vlastní systém ÚVT MU.
Pro ukládání digitalizovaných fotografií, jejich popis, třídění, vyhledávání a zpřístupnění uživatelům je využívána webová aplikace Digitální knihovna fotografií (DKF-MU) vyvinutá na ÚVT MU - viz http://dkf.ics.muni.cz. Tato aplikace slouží jak kurátorům fotosbírek tak koncovým uživatelům. Umožňuje jim pracovat pomocí standardního webového prohlížeče s digitálními objekty tří typů:
Pro každý z výše uvedených tří typů objektů je možné vytvořit v DKF-MU metadatový
popis podle předdefinovaného schématu. Ten slouží pro popis příslušného objektu a současně i pro
potřeby vyhledávání. Pro každý digitální objekt lze nastavit míru jeho dostupnosti koncovým
uživatelům (volně dostupný na internetu, dostupný pouze v síti muni.cz, dostupný pouze ze
zadaných stanic či pouze stanoveným autentizovaným uživatelům).
Po vložení fotografie do DKF-MU (povoleno pouze administrátorům a editorům příslušné kolekce) vygeneruje systém čtyři její digitální deriváty:
V současnosti obsahuje DKF-MU na 3000 digitalizovaných fotografií z Archivu MU, dostupných v počítačové síti MU. Především jde o fotografie v kolekcích Lidé na MU (fotografie celkem 812 různých osobností a pracovníků univerzity), Čestné doktoráty (fotografie z udělování 95 čestných doktorátů) a Medaile MU (zatím jen fotografie z udělování 62 Velkých zlatých medailí a zlatých medailí MU).
Kromě Archivu MU využívají systém DKF-MU také další pracoviště univerzity. Především Ústav výpočetní techniky MU (fotodokumentace výpočetní techniky, osob a událostí), Fakulta informatiky MU (fotodokumentace z konferencí) a Rektorát MU (Univerzita třetího věku, foto-galerie uměleckých děl). DKF-MU slouží i jako podpůrný nástroj pro jiné systémy zpřístupňující fotografie. Například nová webová prezentace MU přebírá automatizovaně z DKF-MU fotografie a metadata osobností a čestných doktorů MU, zpřístupňuje a prezentuje je ale již ve vlastní režii a vlastním grafickém designu.
Na příkladu některých kolekcí z univerzitního archivu se názorně ukázalo, že technické řešení digitalizace a zpřístupnění sbírek je často spíše tou jednodušší částí celého projektu. Mnohem obtížnější a déle trvající bývá někdy řešení doprovodných otázek, souvisejících spíše s lidskou a společenskou dimenzí problému. Například v souvislosti s digitalizací fotosbírky Lidé na MU, a zejména pak s jejím zpřístupněním na webu, se vynořily problémy, které u původní sbírky (fotografií uložených v krabicích na regálech Archivu MU) nikoho zvlášť netrápily: Kdo by vlastně měl být ve vystavené kolekci zachycen a kdo nikoliv? Měly by to být jen "osobnosti"? Kdo to ale je osobnost MU? Jak se vypořádat s historickými hledisky a "vrstvami" (v sedmdesátých či osmdesátých letech minulého století byly za osobnosti považovány, a tudíž v archivu dokumentárně zachyceny, zcela jiné typy osobností než dnes)? Kdo je povolán k tomu, aby o takovýchto otázkách vůbec rozhodoval? Chceme-li mít jako součást metadatového záznamu i charakteristiku osoby, její medailonek - kdo ho vytvoří a kdo posoudí míru objektivnosti takové charakteristiky? Ne vždy bývá snadné na takovéto otázky odpovědět.
Zatímco technická stránka digitalizace fotografií je dnes již rutinní záležitostí, video poskytuje mnohem výživnější půdu pro zkoumání, ověřování technologií a hledání optimálních digitalizačních postupů. Archiv MU spravuje stovky videonahrávek o akcích na MU i několik komponovaných pořadů o univerzitě samotné, pořízených během dlouhé řady let - nejstarší z nich pochází z padesátých let minulého století. Stále akutnějším problémem se stává jednak technologické zastarávání nosičů a formátů dat (VHS, S-VHS, U-matic aj.) a jejich zpřístupňování uživatelům, jednak fyzické stárnutí vlastních médií s videonahrávkami. Trvanlivost videí na klasických analogových páskách je značně omezená. Časem dochází k samovolnému poškození záznamu různými vlivy, jako je magnetické pole, vlhkost, stárnutí pásku atd. Mnoho pořadů nahraných pro MU (či ještě UJEP) je archivováno pouze na jediném nosiči (obvykle typu VHS), a každým rokem tak dochází k nevratným ztrátám větších a větších částí videonahrávek.
S digitalizací videonahrávek Archivu MU začal Ústav výpočetní techniky v roce 2006, v podstatě jako s vedlejší aktivitou při přípravě informačního obsahu nové webové prezentace MU. Původní cíl - připravit několik zajímavých videoukázek pro veřejný web univerzity - přerostl postupně v něco mnohem zásadnějšího: ve snahu zachránit nejcennější záznamy obsažené na páskách v Archivu MU; digitalizovat je a zálohovat do takových formátů a na takové nosiče, které lépe zajistí jejich existence i do budoucna, a současně také usnadní přístup veřejnosti k videonahrávkám.
Digitalizace pásek z Archivu MU probíhá v několika krocích; dále je stručně popíšeme. Při realizaci většiny kroků se využívá technického a programového vybavení Laboratoře pokročilých síťových technologií - společného pracoviště Fakulty informatiky MU, Ústavu výpočetní techniky MU a sdružení CESNET, z.s.p.o.
Grabování. Nejprve je video transformováno z analogového formátu (nejčastěji VHS a S-VHS) do digitálního (DV AVI) za pomoci AD/DA převodníku Canopus ADVC-100 a programu VirtualDub či Sony Vegas Studio. Tomuto procesu se říká grabování, či capturing videa. Video je nahráno dle normy PAL (720×576 pixelů, 25 snímků za sekundu, prokládaně). Soubory s videem ve formátu DV AVI jsou velké (1 minuta záznamu zabírá přes 210MB prostoru), z čehož vyplývá i potřeba rozsáhlých diskových polí. Video je však v plné kvalitě a snadno zpracovatelné pomocí dalších aplikací.
Úpravy videa. Nad digitálním formátem je následně prováděna filtrace a maskování neduhů, jako je dynamický šum a drop out (drobné výpadky částí obrazu). Ve speciálních případech se mění i hlasitost zvukové stopy či opravuje jas a kontrast obrazu. Video je rovněž nutné oříznout o přebývající minutáž materiálu, která byla během grabování nahrána do počítače. Všechny tyto úpravy jsou prováděny v programu VirtualDub, stejně jako následné přidání titulků s jednoduchými střihovými efekty (prolínačkami).
Výroba archivačních a přístupových kopií. Výsledkem předchozích kroků jsou DV AVI soubory určené k archivaci souběžně na diskových polích a na digitálních páskách. Hodinový pořad představuje DV AVI soubor o velikosti přibližně 13 GB dat. Jako sekvenční médium pro dlouhodobou archivaci videa se využívají pásky SONY PHDV-276DM (digital master), které mají kapacitu až 184 minut záznamu ve formátu DV. Odhadovaná životnost pásek se pohybuje kolem 30 let. Vzhledem k tomu, že průměrná délka digitalizovaného záznamu nepřevyšuje jednu hodinu, je na každé pásce archivováno několik pořadů. Veškeré operace až do tohoto okamžiku se provádějí s využitím bezeztrátové komprese. Kromě archivačních médií (DVCAM pásek) jsou nyní vytvářena ještě média určená pro běžnou práci s videonahrávkami, s možností jejich případného půjčování veřejnosti. Pro tento účel byl zvolen formát DVD. O převod z DV AVI na DVD-Video se stará program Canopus ProCoder. Následuje vypálení vzniklých souborů jako DVD-Video disk. Jako médium bylo pro svou deklarovanou dlouhou životnost vybráno DVD+R Emtec Gold. Každý nosič obsahuje pouze jeden záznam (komprimovaný již ztrátovou kompresí).
Video-ukázky. Poslední operací s videem před jeho katalogizací je vytvoření krátké ukázky (30 až 90 sekund), která by měla sloužit případným zájemcům o vypůjčení DVD z Archivu MU jako náhled. Toto video vzniká jako krátký sestřih celého záznamu a je kódováno do formátu Windows Media Video (WMV), který by měla být schopna přehrát většina uživatelů osobních počítačů. Videoukázka je zpřístupněna uživatelům on-line, prostřednictvím univerzitní instalace volně dostupného systému DSpace1 - viz další krok.
Katalogizace a zpřístupnění metadat. Posledním krokem ve zpracování videí je "katalogizace" digitalizovaného záznamu videonahrávky. Z údajů poskytnutých Archivem je vytvořen metadatový záznam (jednoznačná identifikace, název videa, autor, datum vytvoření apod.), který je spolu s video-ukázkou uložen do kolekce "Archiv MU - Digitalizovaná videa" v digitálním depozitáři DSpace, a jeho prostřednictvím zpřístupněn veřejnosti. Mimo jiné je záznam v DSpace využit i pro automatizované generování potisku obalu příslušných DVD médií.
Digitalizace videí z Archivu MU stále pokračuje, a tak v DSpace postupně přibývají nové položky. Větší část tvoří záznamy udílení čestných doktorátů či jiných ocenění Masarykovy univerzity, dále byla digitalizována některá videa s historickými pořady o univerzitě. V archivu je tedy možné nalézt udělení čestného doktorátu Václavu Havlovi nebo udělení Velké zlaté medaile MU bývalé ministryni zahraničí USA Madeleine Albrightové. Zájemci o dokumenty pak ocení pořad Československé televize Brno z roku 1988 Vědění je moc nebo další videa, která vznikla u příležitosti kulatých výročí univerzity.
V současné době obsahuje depozitář DSpace pouze ukázky jednotlivých záznamů. Do budoucna se však uvažuje o umístění vybraných pořadů na DSpace v nezkrácené délce. Zájemci tedy budou mít možnost zhlédnout některé zajímavější záznamy bez nutnosti fyzického vypůjčení video-nosiče v Archivu MU. Dalším krokem ve zpracovávání záznamů z Archivu MU bude digitalizace videí starších formátů, jako je např. U-matic.
předchozí článek
