| Popis |
Výzkumem změn krajiny se zabývá nauka o krajině, krajinná ekologie a geoekologie. Výchozím bodem studia změn nutno definovat invariant krajiny, tj. její neměnné strukturní charakteristiky (přírodní struktura: prostorová vertikální a horizontální struktura, funkcionální, časová struktura, v kulturní krajině dále: funkční, humánní a spirituální struktura). Půjde-li o změny dočasné způsobené cyklickými procesy, jde o autoregulační procesy beze změny invariantu. Trvalé změny způsobené vývojovými procesy způsobují změnu invariantu. Obojí se uplatňuje v přírodní i kulturní krajině. Metody výzkumu změn krajiny jsou klasifikovány podle řady hledisek: etapy studia (sběr údajů, zpracování a interpretace), stupeň univerzálnosti (obecné a specifické metody), původnosti (původní a převzaté), oblast původu metody (chemické, biologické aj. metody), místo provádění (terénní, laboratorní metody), ověřenost metod (tradiční např.: srovnávací, kartografické, historické, nové např.: distanční, geofyzikální, geochemické, a nejnovější např. computerizované modelační, prognostické aj. metody), času (synchronní a diachronní), přístupu (kontaktní a distanční) aj. Jsou uvedena kritéria přesnosti a spolehlivosti studia změn využití krajiny a míry vypovídací hodnoty výsledků Závěrem jsou nastíněny současné problémy výzkumu krajiny v ČR: minimalizace terénního výzkumu, módní preference studia historických změn land use a krajinného rázu, absence dlouhodobých měření, financování jen krátkodobých projektů, slabé zastoupení studia humánní (sociální) krajinné struktury.
|