Elektronická adresa uváděná v hlavičce zprávy v poli
"To:" slouží stejnému účelu jako plná adresa adresáta,
kterou uvádíme na obálkách papírových dopisů obyčejné
pošty1, pole
"From:" podobně udává zpáteční adresu. Elektronická adresa
obsahuje jméno adresáta, jméno počítače, na kterém pracuje, dále pak
bližší informace o tom, kde najít tento počítač - obvykle to
bývá alespoň indikace sítě, do které je připojen.
Typický tvar elektronické adresy tak může být např.
To: jiri@nenya.ics.mu.cs |
Taková adresa sestává ze dvou částí oddělených znakem
"@": nalevo od něj je uvedeno jméno adresáta (jiri),
napravo pak jméno a adresa cílového počítače.
Jméno adresáta je uživatelské jméno, pod kterým ho zná systém,
na němž pracuje - budeme zde pro jednoduchost předpokládat
nejčastější situaci, tj. jméno, které dostal přiděleno jako
identifikaci svého účtu na počítači a pod kterým se hlásí k práci
na něm. Na slušných počítačích jsou tato uživatelská jména
většinou odvozena ze "skutečného" jména příslušného
uživatele, pod kterým ho znají obyčejní neelektroničtí lidé z jeho okolí
ve fyzickém světě. Kromě prostého příjmení (např. novak) to
nejčastěji mohou být ještě kombinace příjmení a třeba
prvního písmene jména (jnovak nebo novakj).
Obecně ovšem závisí na místních zvyklostech výpočetního centra:
uživatelské jméno tak může být i třeba UMMJN (což může
např. znamenat, že UMM
označuje oblast uživatelů (fakultu či katedru) a JN
jsou iniciály jména a příjmení), ale i něco ještě horšího, jako
třeba A1344.
Elektronické adresy dovolují přidávat pomocně komentáře jako
jejich součást - zpravidla se toho využívá pro doplnění plného
(občanského) jména. Prakticky se to provádí buď přidáním textu
v kulatých závorkách za text adresy, nebo předřazením
tohoto textu bez další indikace před adresu a uzavřením
adresy do lomených závorek <...>. Alternativní
tvar adresy z příkladu uvedeného výše by tak mohl být i jedno
z následujících:
To: jiri@nenya.ics.mu.cs (Jiri Zlatuska) |
(Druhou z těchto možností není dobré používat, obsahuje-li jméno
interpunkci, např. Dr. Octor, tehdy je vhodné použít
výhradně první z nich.) Plné jméno neovlivní doručení zprávy -
má skutečně pouze roli pomocné poznámky přenášené spolu s adresou;
počítače obvykle také tato jména svých uživatelů
neznají, protože se zajímají jen o jejich uživatelská jména
(jiri v našem příkladu).
Část adresy napravo od znaku "@" slouží pro určení
počítače, na který má být zpráva doručena. Náš příklad ji uvádí
v tzv. doménovém tvaru, jaký se používá především v Internetu
a na který přechází řada dalších sítí jako na unifikovaný
způsob tvorby adres. Podrobněji se na strukturu doménových adres
podíváme někdy později, dnes se spokojíme jen s konstatováním, že
z našeho příkladu můžeme vyčíst např. to, že se jedná o počítač
jménem nenya, zapojený v lokální síti Ústavu výpočetní
techniky (ics) na Masarykově univerzitě (mu)
v československé části sítě Internet
(cs)2.
V síti BITNET (EARN) se obvykle setkáme jen s jednodušší formou adresy
jméno@počítač |
jako např. zlatuska@cspuni12, protože síť BITNET
"zná" počítače v ní zapojené jednoznačně už na základě jejich
jmen. Při adresování počítačů v síti BITNET z jiných sítí
používáme doménový tvar
jméno@počítač.BITNET |
jako např. zlatuska@cspuni12.BITNET.
Kromě plných adres, obsahujících identifikaci počítače,
známe i adresy lokální, ve kterých je obsaženo pouze
jméno uživatele bez znaku "@"" a bez jména počítače.
Takové adresy se používají pro komunikaci mezi uživateli na jednom
počítači. Příkladem komunikace mezi dvěma uživateli
jiri a ludek na počítači nenya by mohlo
být např.:
To: jiri |
Příjemce zprávy (jiri) po jejím přečtení zvolí možnost
odeslání odpovědi odesílateli. Poštovní systém tak automaticky
připraví celou hlavičku odpovědi a uživatel jiri tak napíše
jen vlastní text zprávy:
To: ludek |
Elektronická pošta je zpracovávána programy, a tak kromě skutečným lidem jako adresátům můžeme psát také speciálním elektronickým "adresátům", kteří jsou v řadě případů programy, vykonávající nějaké speciální akce po obdržení naší zprávy. Jedním z takových příkladů jsou adresy diskusních skupin, kde při zaslání zprávy na takovou adresu dojde k automatickému rozeslání této zprávy všem, kdo se do příslušné diskusní skupiny přihlásili. Příkladem takové adresy může být třeba (pomlčky jsou typickým znakem v tomto druhu jmen)
INFO-TeX@SHSU.BITNET |
Uživatelská jména končící na -request jsou zpravidla
administrativními adresami obhospodařujícími diskusní skupinu (to
se týká zejména diskusních skupin mimo síť BITNET).
Každý počítač zapojený do sítě má na sobě adresu postmaster,
postman či postmast. Na tuto adresu je možné zasílat dotazy
a hlásit problémy týkající se elektronické pošty - je to prostě pošta
směrovaná na poštovního doručovatele na příslušném počítači. Poštu
samu obhospodařuje program, který si říká MAILER-DAEMON. Od toho
můžeme dostat zprávy, dojde-li k nějakým problémům s poštou, kterou
sami někam posíláme. Zpráva User unknown nebo Host unknown,
kterou nám tento program odešle, znamená, že jsme uvedli špatné uživatelské
jméno našeho adresáta (User) nebo jeho počítače (Host).
Znak "%" v části jména uživatele zpravidla znamená
nikoli uživatelské jméno, ale celou adresu, kterou má přijímající
počítač expandovat do skutečné adresy tak, že nejpravější výskyt
znaku "%" v ní transformuje do "@" a pošle
ji dál. Jeden ze způsobů, jak adresovat pražský počítač
cspuni12 ze sítí, které nevědí o BITNETu, je poslat zprávu
přes počítač pucc.princeton.edu. Plná adresa pak vypadá
třeba
zlatuska%cspuni12.bitnet@pucc.princeton.edu |
Počítač pucc.princeton.edu v Princetonu přetransformuje
řetězec vlevo od "@" do adresy
zlatuska@cspuni12.bitnet, kterou pošle do sítě BITNET. Tímto
způsobem si lze často pomoci v (řídce se vyskytujících) situacích,
kdy automatická adresace mezi sítěmí selže.
| 1 | Elektroničtí lidé komunikující v angličtině rozumějí
pod slovem "mail" plné "e-mail". Archaické papírové poště
říkají obvykle "s-mail" od "surface mail", podobnost
se "snail" není zřejmě čistě náhodná.
... zpět do textu |
| 2 | Tento příklad je fiktivní a podobnost se skutečností
zatím (nejméně do doby skutečného připojení se k síti
Internet) není ani náhodná.
... zpět do textu |