Holocenní sukcese měkkýšů na bělokarpatských slatiništích
| Authors | |
|---|---|
| Year of publication | 2013 |
| Type | Conference abstract |
| Citation | |
| Description | Spojení měkkýšů a pěnovcových sedimentů skýtá velký potenciál pro paleoekologický výzkum. I když mnoho pěnovcových pramenišť v Bílých Karpatech vzniklo v několika málo posledních staletích v důsledku valašské kolonizace, na slovenské straně bylo nalezeno pěnovcové slatiniště Mituchovci (u obce Horná Súča), ukazující souvislý vývoj od konce glaciálu až po současnost. Toto stáří dovolilo zabývat se otázkou existence kryptických karpatských refugií či přežívání heliofilních druhů během klimatického holocenního optima. 263 cm hluboký profil skrýval bohatý fosilní záznam – bylo nalezeno více než 12 tisíc jedinců 70 druhů měkkýšů. Během klimatického optima dosáhla měkkýší společenstva největšího rozvoje – ve čtyřech vrstvách se nacházelo více než 40 druhů. Byl rozeznán čtyřfázový vývoj prameniště – od staroholocenní parkovité krajiny s otevřenými ploškami (s boreálními druhy Discus ruderatus a Perpolita petronella) přes raně atlantický vápnitý mokřad obklopený lesem (např. Vestia turgida), následovaný zapojeným lesem klimatického optima (s náročnými druhy Macrogastra latestriata či Discus perspectivus) až po otevřené prameniště mladého holocénu (se světlomilnými druhy Vallonia pulchella a Oxyloma elegans). Z výsledků práce vyplývá, že v jižní části Bílých Karpat se mohla vyskytovat kryptická refugia lesní malakofauny. Naopak hypotéza o kontinuálním přežívání světlomilných a stepních druhů na prameništích potvrzena nebyla. Stepní druhy v profilu prakticky chybí a žádný z heliofilních druhů se zde nevyskytoval souvisle po celý holocén, v klimatickém optimu nebyly vůbec zaznamenány. |
| Related projects: |