Informační sebeurčení, obranyschopná demokracie a problém velkých ráží
| Authors | |
|---|---|
| Year of publication | 2022 |
| MU Faculty or unit | |
| Citation | |
| Description | Přirozenou vlastností demokratického právního státu je jeho zdánlivá křehkost. Autoritářské režimy staví na síle vůdcovského kultu a atraktivitě ideálu nového člověka. Právní stát ale vůdce z podstaty mít nemůže a demokracie k tomu odevzdaně přiznává, že jí musí stačit normální (nenový a nedokonalý) člověk, jehož práva se navíc snaží chránit, ať to stojí, co to stojí. Tím spíš se jeví fascinujícím mocnost a efektivita komplexního mechanismu, který demokratický právní stát, často nevědomky, používá v případě existenciálního ohrožení a který souhrnně označujeme jako obranyschopnou demokracii. Příspěvek se zaměří na problém obranyschopnosti demokratického právního státu v prostředí informačních sítí. V příspěvku bude rozebrán tzv. problém velkých ráží, k němuž dochází při budování ofenzivních schopností našich bezpečnostních složek a který se projevil i v nedávné novele našeho zákona o vojenském zpravodajství. U kinetických zbraní je velikost ráže důležitá pro stanovení podmínek jejich potenciálního operačního nasazení. Čím je ráže zbraní (a tím i potenciální zásah do práv) větší, tím užší je okruh důvodů ospravedlňujících jejich použití. Samotná akvizice i velkých ráží je přitom z hlediska dotčených práv sama o sobě relativně bezproblémová, protože při ní samotné nejsou žádná práva dotčena. U vysoce ničivých kyberzbraní však k zásahu do práv často dochází již při samotné jejich akvizici. Otázka proporcionality, která je pro myšlenku obranyschopné demokracie klíčová, pak zde nabývá nového rozměru, neboť již při pořízení velké ráže zde stojí reálný (nikoli potenciální) zásah do práv proti pouze potenciálnímu bezpečnostnímu riziku, které může (ale nemusí) v budoucnosti ospravedlnit její nasazení. |
| Related projects: |