Osudy a proměny Sókratova daimonia
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2014 |
| Druh | Další prezentace na konferencích |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Postava Sókrata rezonovala nejen ve své době, ale i u pozdějších autorů, přičemž názory na něj se v průběhu staletí značně lišily. V rámci sókratovské tradici lze pozorovat dvě hlavní větve: na jedné straně stojí Sókratés jako morální autorita par excellence (jak známo z Platóna, Xenofonta, Cicerona či Senecy), s důrazem zejména na statečné a klidné přijetí rozsudku smrti; na druhé straně má jeho osobnost i nadpřirozený rozměr reprezentovaný konceptem tzv. daimonion. Příspěvek má za cíl prozkoumat vývoj a proměny vnímání tohoto druhého směru. Přitom vychází jak z Platónova svědectví dochovaného v dialozích, tak především ze zpráv autorů pozdní antiky, Plútarcha, Maxima z Tyru a Apuleia. Výchozím dílem pro dnešní představu o daimonech je pro nás právě spis De deo Socratis z pera výše zmíněného afrického učence Apuleia, který poskytuje nejsystematičtější a nejucelenější vhled do této problematiky. Zde je zajímavé pozorovat, jakým způsobem je přijímán, či spíše zavrhován, ranými křesťanskými autory včele s Augustinem. Ten má na svědomí i nejmarkantnější významový posun termínu daimonion směrem k dnešnímu negativnímu vnímání pod vlivem křesťanského učení. |
| Související projekty: |