Proti utilitarismu za spravedlnost a přirozená práva. Perspektiva klasického právního realismu
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2024 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Právník |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| www | |
| Klíčová slova | human rights; justice; natural law theory; natural rights; the common good; utilitarianism |
| Popis | V předloženém článku pokračuji v polemice s pragmatickým utilitarismem Martina Haply a zároveň posouvám argumentaci dál, když načrtávám pohled klasické tradice na fenomén přirozených (lidských) práv. V první části poukazuji na hlavní místa neshody. Utilitaristický projekt považuji za nevhodně redukcionistický, poněvadž arbitrárně povyšuje maximalizaci jednoho dobra na úkor ostatních dober. Je pochybné, že by měl mít užitek nad jinými hodnotami primát. Navíc se utilitaristům v konkrétních případech nedaří ukázat, že v nich jde o hédonistické dobré důsledky. Neplatí, že by tento přístup dosahoval stejných výsledků s nižším počtem předpokladů. Pravdivostí paradigmatických norem spravedlnosti jsme si jistější než samotným principem užitku. Pojem spravedlnosti je důležitý jak pro morální jednání, tak pro právo, na což se zaměřuji v druhé části článku. Podle klasického právního realismu se právo týká rozdělení věcí mezi jednotlivce. Je třeba dávat lidem to, co jim náleží; musí být respektováno, že na věc, která mu byla přidělena, má člověk právo. Článek vrcholí v analýze přirozených práv. Vycházím z toho, že člověk je osobou. Proto by mu měly věci s touto skutečností související náležet. Přesvědčivost klasického právního realismu plyne z toho, že bere v potaz komplexitu právních vztahů. |
| Související projekty: |