Smyslová deprivace a evoluce náboženských praktik
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2024 |
| Druh | Další prezentace na konferencích |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | S náboženskými či duchovními praktikami, které využívají smyslovou (především vizuální) deprivaci k navození zvláštních smyslových zkušeností se setkáváme napříč časem a různými kulturami. Jak ale tyto praktiky vůbec vznikly a proč se v lidských společnostech ustálily? V příspěvku se zaměřím na teoretické shrnutí ekologických, psychologických a sociálních podmínek, které umožnily lidem a našim přímým předchůdcům využívat smyslovou deprivaci k navození zvláštních smyslových zkušeností (zahrnující kontakt s duchovními bytostmi, silami a světy). Klíčovou adaptivní funkcí, která umožnila kulturní ustálení těchto praxí a zmírnila jejich nákladnost bylo pravděpodobně snížení nejistoty ohledně nekontrolovatelných událostí v každodenním životě (např. lov, rozmnožování zvířat, nemocí atd.). Tyto teoretické předpoklady jsou podložené daty získanými dvěma experimentálními a jedním kvalitativním výzkumem, které ukazují, že v kontextu smyslové deprivace či nepřehledného prostředí jsou a) nejistota a očekávání významným prediktorem pocitů přítomnosti jiných bytostí, b) překonání nepříjemných pocitů a nejistoty během spirituální praxe využívající senzorickou deprivaci (tzv. terapie tmou) umožňují praktikujícím prožít kulturně sdílené obsahy jako subjektivně reálné a využít je k získání subjektivně vnímaných benefitů (např. léčení, získání pocitu kontroly nad velkou životní změnou). |
| Související projekty: |