Molekulární detekce, kmenová typizace a stanovení makrolidové rezistence původce syfilis – Treponema pallidum subsp. pallidum v klinickém materiálu.
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2011 |
| Druh | Konferenční abstrakty |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Diagnostika onemocnění syfilis se zakládá především na serologii. Serologické testy ovšem neumožňují získat informace užitečné pro epidemiologický kontext tohoto onemocnění. S rozvojem molekulární biologie a diagnostiky lze detegovat genetický materiál původce syfilis – Treponema pallidum subsp. pallidum - v některých typech klinického materiálu a získat epidemiologické informace, stejně jako stanovit rezistenci k antibiotikům. Klasický přístup pro stanovení rezistence k antibiotikům není možné u treponemat použít, neboť tyto bakterie nelze kultivovat v podmínkách in vitro. Molekulární detekce treponemální DNA prostřednictvím PCR stále představuje nadstandardní vyšetření zejména kvůli limitacím jejího použití (nutnost získání materiálu obsahujícího treponemální DNA), nicméně tento přístup umožňuje typizaci klinických izolátů a detekci stále častěji se vyskytující rezistence T. pallidum k makrolidovým antibiotikům. Cílem této práce bylo izolovat a detegovat DNA původce syfilis z různých typů klinického materiálu od pacientů v různých stádiích syfilis a získané izoláty kmenově typizovat. Primární detekce treponemální DNA u klinických vzorků zahrnovala dvoukrokovou PCR lokusů polA (TP0105), kódující DNA polymerázu I a tmpC (TP0319), kódující membránový lipoprotein. Kmenová typizace byla založena na amplifikaci dvou sekvenčně variabilních úseků genů TP0136 a TP0548 a následné sekvenaci těchto lokusů dideoxyterminátorovou metodou. Makrolidová rezistence, která je způsobena přítomností mutací A2058G nebo A2059G v genu 23S rDNA, byla vyšetřována amplifikací a následnou restrikční analýzou této oblasti restrikčními enzymy MboII/BsaI. V letech 2004 – 2010 bylo shromážděno 86 PCR pozitivních vzorků od 66 pacientů z různých regionů České republiky. Vyšetřeny byly 4 typy klinických materiálů: celkem 59 stěrů z kožních a slizničních lézí, 24 vzorků plné krve, 1 sérum a 2 vzorky mozkomíšního moku. Sekvence lokusů TP0136 a TP0548 byly ve všech vyšetřených izolátech identické nebo velmi podobné příslušným sekvencím kmene SS14, žádný z izolátů nebyl sekvenčně podobný kmeni Nichols. Blízká sekvenční příbuznost v lokusech TP0136 a TP0548 s kmenem SS14 byla nalezena u 7 pacientů. Celkem 24 pacientů (36,36 %) bylo rezistentních k makrolidům, přičemž 13 pacientů bylo infikováno kmenem s mutací A2058G, 11 pacientů kmenem s mutací A2059G. Ostatní kmeny T. pallidum byly k makrolidům senzitivní. Zavedli jsme nový typovací systém založený na amplifikaci sekvenčně variabilních lokusů TP0136, TP0548 a lokusu makrolidové rezistence s diskriminační schopností 8 subtypů na doposud 51 sekvenovaných vzorků. Geneticky kódovaná rezistence k makrolidům je u původce syfilis v České republice relativně častá (36,36 %). Tato vysoká pravděpodobnost selhání léčby makrolidy zdůrazňuje nutnost použití nemakrolidových antibiotik eventuelně následné kontroly úspěšnosti makrolidové léčby u pacientů se syfilis. |
| Související projekty: |