L-arginin a jeho methylované formy ve vztahu k diabetické nefropatii

Varování

Publikace nespadá pod Ústav výpočetní techniky, ale pod Lékařskou fakultu. Oficiální stránka publikace je na webu muni.cz.

Autoři	TANHÄUSEROVÁ Veronika TOMANDL Josef KLEPÁRNÍK Martin PÁCAL Lukáš ŘEHOŘOVÁ Jitka ŠTĚPÁNKOVÁ Soňa SVOJANOVSKÝ Jan KRUSOVÁ Darja OLŠOVSKÝ Jindřich BĚLOBRÁDKOVÁ Jana KAŇKOVÁ Kateřina
Rok publikování	2011
Druh	Konferenční abstrakty
Fakulta / Pracoviště MU	Lékařská fakulta
Citace
Popis	Úvod: Metabolizmus L-argininu (substrát NOS) a methylovaných argininů: ADMA (kompetitivní inhibitor NOS) a SDMA (blokátor transportu L-argininu do buňky) významně reguluje produkci NO a pravděpodobně tak ovlivňuje progresi diabetické nefropatie (DN). DDAH, enzym metabolizující ADMA, by mohl působit protektivně ve vztahu k DN. Metodika: Celkem 438 osob s T1DM nebo T2DM a variabilním stupněm poškození ledvin bylo prospektivně sledováno po dobu mediánu 39 měsíců. Hodnotili jsme následující klinické “end-points”: (1) progrese DN za dobu sledování, (2) závažná kardiovaskulární událost (MCVE), (3) kardiovaskulární mortalita (CVM) a (4) celková mortalita (ACM). Plazmatické hladiny ADMA, SDMA a L-argininu byly stanoveny pomocí HPLC, poměr L-arginin/ADMA byl dopočítán. Pomocí metodik založených na PCR bylo detekováno celkem 6 jednonukleotidových polymorfizmů (SNP) v genech DDAH1 a DDAH2. Výsledky: Plazmatické hladiny L-argininu, ADMA a SDMA se významně lišily mezi čtyřmi stadii DN . Hladiny ADMA a SDMA korelovaly negativně s GFR a pozitivně s kreatininem . Jednolokusová ani haplotypová analýza neodhalily rozdíl ve frekvencích alel ani genotypů žádného ze studovaných SNP mezi skupinami diabetiků bez a s DN. Kaplan-Meierovou analýzou jsme identifikovali statisticky významné rozdíly u renálního end-pointu a CVM mezi mediánovými skupinami pro SDMA a poměru L-arginin/ADMA . U ACM jsme nalezli významný rozdíl mezi mediánovými skupinami pro ADMA, SDMA a poměr L-arginin/ADMA . Po omezení analýzy na podskupinu diabetiků s žádným až mírným postižením ledvin jsme našli významný rozdíl mezi mediánovými skupinami ADMA u progrese DN a ACM . Závěr: (1) plazmatické hladiny SDMA odráží u diabetiků renální funkci, (2) studovaná genetická variabilita v DDAH lokusech nemá významný vliv na biochemický fenotyp ADMA (3) SDMA a poměr L-arginin/ADMA se uplatňují jako významné prediktory progrese DN, kardiovaskulární a celkové mortality (4) u diabetiků se zachovalou funkcí ledvin je možno považovat hladiny ADMA za biomarker progrese DN a celkové mortality. Poděkování: Práce byla podpořena grantem MZ ČR NT/11405-6.
Související projekty:	Mikrobiologické a genetické determinanty rozvoje a progrese parodontitidy u diabetiků 1. a 2. typu a jejich reciproční vztah ke kompenzaci diabetu