• O Zpravodaji
• Pro autory
• Pro čtenáře
• Statistiky

• Aktuální číslo
• Archivní čísla

• Autoři
• Články
• Seriály

• Vyhledávání

   

Hrátky s Microsoftem

Synonymem úspěchu v elektronickém světě a rozvoje softwarového průmyslu se v době po nástupu mikropočítačů stal americký Microsoft a jeho šéf Bill Gates, který je dnes pravděpodobně nejbohatším člověkem planety. Tržní hodnota této firmy je odhadována na 158 miliard dolarů, osobní jmění Billa Gatese pak na více než 35 miliard (on ani jeho zaměstnanci nepatřili přitom nikdy k nejlépe placeným v branži - převážná část majetku plyne z podílů na akciích Microsoftu, které jsou součástí odměňování ve firemní kultuře Microsoftu). Kampus v zalesněném Redmondu, předměstí amerického Seattlu, je sídlem třetí nejhodnotnější americké společnosti (po General Electric a Coca-Cole, zároveň podstatně hodnotnější než všechny americké automobilky dohromady) a není divu, že i jméno silnice, na které se jeho tucet budov rozkládá, se nazývá jednoduše Microsoft Way; zaměstnáno je tu 20 tisíc pracovníků. Jeho podíl na trhu operačních systémů činil v loňském roce 88.7% (všichni ostatní kromě Applu měli z tohoto trhu pouhých 5.5%) a přes svůj poměrně pozdní vstup na trh internetových aplikací jeho internetový prohlížeč Microsoft Explorer se svými 40% zdvojnásobil svůj podíl na trhu a stlačil svého rivala v této oblasti, firmu Netscape, na necelých 60% trhu (před dvěma lety to bylo 80%). I přes to, že jeho hlavní zaměstnanecká báze je čistě americká, jedná se o globálně působící společnost, jejíž roční příjem (přes 11 miliard dolarů) se v současné době o prodej v Americe opírá jen méně než z poloviny. Založení výzkumné laboratoře na britské University of Cambridge (vkladem 80 milionů dolarů) bylo loni jedním z nejvýznamnějších činů tohoto druhu v akademické sféře v Evropě.

V říjnu loňského roku se toto rodinné stříbro moderního amerického průmyslu stalo terčem několika soudních žalob, které se stávají téměř právní válkou vlády proti Microsoftu. Zejména obvinění týkající se porušení smírčího ujednání v protimonopolní při z roku 1995, které proti němu vzneslo americké ministerstvo spravedlnosti, vzbuzuje velkou pozornost pro vehemenci, s níž tlak proti tomuto softwarovému gigantu sílí. Bezprostřední příčinou protimonopolního jednání se stalo to, že Microsoft se na podzim rozhodl považovat novou verzi svého webovského prohlížeče, Internet Explorer verze 4, za nedílnou součást operačního systému Windows a zavazoval výrobce počítačů, aby Internet Explorer dodávali jako součást pracovního prostředí svých počítačů (až do té doby si výrobci vybírali podle předpokládaného zájmu mezi IE a konkurenčním produktem firmy Netscape). Federální soudce Thomas Jackson vydal v druhém prosincovém týdnu předběžné rozhodnutí, kterým Microsoftu zakázal vázat operační systém Windows na prohlížeč IE. Ze začátku se zdálo, že tím rozpoutaný povyk utichne způsobem, který umožní vlku se nažrat i koze dál pobíhat po světě, protože součástí verdiktu bylo i odmítnutí pokuty, kterou vláda původně požadovala (milion dolarů za každý den prodlení). Navíc následné reakce výrobců počítačů, dokonce i těch, o kterých bylo známo, že si na Microsoft v tomto ohledu stěžovali, jako je Compaq, svědčily o tom, že se už nehodlají vracet k instalaci Netscape Navigatoru namísto Internet Exploreru. Ne zanedbatelným důvodem pro to byla jednak skutečnost, že IE je na rozdíl od NN poskytován bezplatně - někteří pozorovatelé dokonce usoudili, že může nastat doba, kdy producenti prohlížečů budou platit výrobcům za to, že se jejich prohlížeč ocitne v systému na jejich počítači dodávaném, a nikoli naopak - a navíc IE verze 4 začal být se systémem Windows lépe integrován.

Microsoft se v této situaci zachoval pozoruhodně vzpurně a reagoval na soudcův příkaz tím, že oznámil, že odstranit Internet Explorer ze systému není možné bez naprosté degradace funkčních vlastností systému, a rozhodl se soudnímu příkazu vyhovět tak, že nabídl, že může dodávat buď novější systém včetně IE, nebo může poskytovat starší výchozí verzi Windows 95 tak, jak byly původně uvedeny bez dalších povýšení. Právní přestřelka, která od té doby trvá, vedla mimo jiné k tomu, že si soudce Jackson vyžádal demonstraci, na které počítačový expert ukázal, jak z Windows s ikonou IE na pracovní ploše tuto ikonu spolu s vlastním Internet Explorerem odstraní (poměrně bezprecedentní demonstrace, avšak soudce Jackson má pověst málo ortodoxního muže, což se projevilo i tím, jak poslední den před Vánocemi se zřejmým gustem ohlašoval, že mu soudní úředník předvedl, jak Internet Explorer odinstaloval ze svého počítače během pouhých 90 sekund). Microsoft odpověděl protiúderem, ve kterém soudce napadl, že to, co soud předváděl, nebylo úplné odstranění IE, ale jen jeho svrchní komponenty, zatímco většina součástí zajišťujících jeho funkci v systému dále zůstala a funkční vlastnosti jsou programátorům dále přístupné. Tvrdí tak, že vlastně celý Internet Explorer je nutný pro funkci zbytku systému Windows a není myslitelné vyžadovat za takové situace jen odstranění ikony IE ze systému. Na křížový výslech v této věci v polovině ledna už přišel vicepresident Microsoftu pro uživatelské platformy David Cole zcela nekompromisně s tezí, že systém Windows nelze od Internet Exploreru oddělit a dokonce i předchozí verzi IE 3.02, která obsahovala možnost deinstalace, důsledně označoval nikoli za program, ale pouze za vlastnost systému. Soudci navíc ve své odpovědi sdělil, že ve svém příkazu po Microsoftu požadoval, aby dodával systém, který nebude pracovat. Celý průběh slyšení zatím působí dojmem kontaktu rozzuřeného býka s červeným hadrem, i když není zcela jasné, která z obou stran je býkem a která mává hadrem. Soudce Jackson ustanovil speciálním expertem pro tuto při profesora práva z Harvardu Larryho Lessiga. Microsoft vznesl námitku proti podjatosti a přišel s obsahem několika e-mailů, o kterých tvrdil, že v nich Lessig ukazuje zaujatost proti Microsoftu ve prospěch firmy Netscape. Jackson kontroval označením obvinění za triviální a neprůkazná, a tedy pomlouvačná, a pohrozil Microsoftu, že pokud bude námitka podána formálnějším způsobem, mohou z toho vyplynout pro Microsoft právní sankce. Další eskalaci napětí a vzájemného špičkování zřejmě přerušilo týden před koncem ledna dočasné příměří, kdy obě strany dosáhly (podle svých vyjádření pro média) dílčího vítězství - Microsoft umožní odstranění ikony IE ze svého systému, avšak většina souborů, které po instalaci IE povyšují systém, v něm může netknuta zůstat. Uvidíme, zda tato situace vydrží až do dubna, na kdy je naplánováno hlavní jednání v protimonopolní kauze, nebo zda se obnoví bitky v dosavadním stylu. Ministerstvo spravedlnosti si už pro dubnové jednání najalo specialistu na protimonopolní pře, Davida Boiese, který je považován za zvláštní trumf vlády - v 70. letech vedl právníky, kteří v podobné kauze vítězně obhájili IBM proti vládní protimonopolní žalobě. Na letošní rok také Microsoft plánuje uvedení svého nového systému Windows 98, který je již svým návrhem koncipován tak, že uživatelova pracovní plocha integruje jak počítač, na kterém pracuje, tak síťové prostředí Internetu, což má znamenat skutečné a důsledné propojení operačního systému s nástroji pro práci s Internetem.

Rostoucí dominance Microsoftu na softwarovém trhu je sice hlavním formálním důvodem protimonopolního tažení amerického ministerstva spravedlnosti, ale značný díl silné motivace pro ně zřejmě leží i v historii poměrně bezskrupulózního chování Microsoftu ke konkurenci, které se u Billa Gatese kloubí s nevšedním technickým talentem, manažerskými schopnostmi i inteligencí1. Ve všech oblastech softwaru, kde má Microsoft svůj zájem, se jeho podíl na trhu neustále zvětšuje bez ohledu na to, že programy, které produkuje, nemají mezi odborníky (zejména z akademického prostředí) zpravidla tu nejlepší pověst. Problém malé stability (viz např. problémy přenosu souborů mezi jednotlivými verzemi editoru Word), uzavřenosti systému (vlastnost umožňující presentaci systému laikům, avšak znemožňující i jednoduché přizpůsobení požadavkům uživatele - zkuste si třeba v české verzi programu elektronické pošty Microsoft Exchange vyvolat korekci pravopisu dopisu, který odesíláte v angličtině) a preference vlastních řešení odkloňujících se od standardů tak, že nekompatibilita aplikací si vynucuje širší přechod na platformu Microsoftu (úmyslné překážky vestavěné do MS DOSu proti Lotusu 1-2-3, umělé vyvolávání chyb při provozování některých programů Microsoftu pod operačním systémem DR DOS, realizace vlastní mutace systémových rozhraní v jazyce Java či v českém prostředí volba kódování češtiny způsobem, který se nepříjemně liší od standardu přijatého ISO), to jsou jen některé z výhrad vznášených proti programům, které Microsoft produkuje.

Když Bill Gates uviděl roku 1975 v lednovém čísle časopisu Popular Electronics článek o mikropočítači Altair, prvním počítači na bázi mikroprocesoru Intel 8080, pochopil okamžitě nejen, že mikropočítače změní budoucnost, ale i to, že chce-li se v této oblasti výrazně uplatnit, nemůže ztrácet čas studiemi na Harvardu. Po pouze několika hotových semestrech své studium ukončil a přestěhoval se do Albuquerque v Novém Mexiku, sídla firmy MITS vyrábějící Altair, a napsal pro ni implementaci jazyka BASIC (fungující v pouhých 4kB operační paměti) - první produkt nové firmy Microsoft. V roce 1977 to byla také tato malá firma 21letých mladíků, která vypověděla smlouvu o licenci BASICu firmě MITS (formálním důvodem byly drobné nesrovnalosti v účtech, ale skutečným Gatesovo vědomí, že od MITS již dostali téměř celých 180 tisíc dolarů poplatků za licenci, což byl strop plateb, kterými byla MITS vůči Microsoftu povinována). Arbitrážní slyšení se tehdy vyřídilo velmi rychle, kvůli relativně drobné nešikovnosti, které se dopustila firma Pertec, jež krátce před tím MITS koupila. Bylo to slyšení, kde stáli relativně uboze vypadající mladíci proti mocné korporaci a do jednání nevstoupilo posuzování otázek vývoje technologie a tvorby programů (je otázkou, zda by v takovém případě bylo vůbec do dnešního dne rozhodnuto) - ve všech aspektech téměř věrná zrcadlová kopie dnešního stavu.

Po přestěhování Microsoftu do Seattlu viděl Gates budoucnost firmy v produkci programovacích jazyků a získání dominantního postavení na tomto poli. Když se v roce 1980 IBM rozhodla postavit personální počítač PC, nabídl jí Gates operační systém Microsoftu - jeden z prvních vaporware, programů, o nichž Microsoft tvrdil, že je už má vyvinuty, aby své zákazníky odradil od nákupu u konkurence (první verze Windows se takto jako hotová věc s posunovaným termínem uvedení na trh oznamovala několik let).

Tento systém (86-QDOS - prodávaný zákazníkům již rok před tím, než IBM začala pracovat na PC) Gates koupil za 50 tisíc dolarů od malé firmy Seattle Computer Products, která v té době netušila, kdo je zákazníkem Microsoftu a s jakými plány. Byla to vynikající investice, uvážíme-li, že začátkem 90. let byl MS-DOS zdrojem stálého ročního příjmu Microsoftu kolem 200 milionů dolarů. Vzhledem k možnosti diktovat si podmínky licenčních smluv dostával Microsoft od výrobců placeno nikoli za skutečně instalované systémy, ale za vyrobené procesory bez ohledu na to, zda na nich byl finálně instalován MS-DOS nebo systém jiný (tento způsob licencování Microsoftu zakázalo až smírčí jednání s americkou vládou v roce 1995).

Bill Gates měl pro Microsoft vizi společnosti, která utváří standardy věku mikroprocesorů, rozhodující firmy, která přichází na trh s novými programy, obsazujícími dominantní část trhu tak, jak se to podařilo MS-DOSu. Tuto vizi se mu podařilo uskutečnit. Způsob, kterým toho dosáhl, ale získal Microsoftu velmi špatné jméno. I přes Gatesovu nepochybnou technickou brilantnost byly totiž často praktickými tahy spíše pouze tvrdá likvidace konkurenta všemi prostředky, bez ohledu na kvalitu jeho produktu: Když si firma Apple pro své počítače MacIntosh vyvinula BASIC, který byl lepší než ten, co jí dodával Microsoft, pohrozil jí Gates zastavením dalšího vývoje Wordu a Excelu, pokud tento lepší BASIC nevyhodí a nebude dále používat produkt Microsoftu (Microsoft byl hlavním dodavatelem aplikačních programů pro Apple, které udržovaly jejich popularitu).

Programy Excel a Word používaly víc než patnáct utajených rozhraní na operační systém, což jim umožňovalo získat převahu nad konkurencí. Oficiálně měl Microsoft mezi svou systémovou skupinou a skupinou aplikací tzv. čínskou zeď, která nedovolovala takové unfair chování, tedy předávat o systému informace skryté před konkurencí, ale tomu prakticky nikdo nevěří. Boj s Digital Research v oblasti operačních systémů i s Borlandem v oblasti programovacích jazyků nevyhrál Microsoft lepším produktem, ale uplatněním svého vlivu, aby odradil potenciální zákazníky.

Kromě vize dominantní společnosti na trhu producentů softwaru měl Gates i zcela jinou vizi, která byla technicky převratná. Vizi operačního systému, který by  převzal značnou část práce od uživatelských aplikací, umožnil tím jednotné uživatelské rozhraní a svojí intuitivností používání dovedl vytvořit prostředí, se kterým by byli schopni pracovat i naprostí laici (Gates měl představu systému, se kterým by bez problémů pracovala i jeho matka). V roce 1983 vrhl hlavní vývojové síly Microsoftu na tento systém, který se jmenoval Windows. (Inspirací uživatelského rozhraní byl experimentální systém vyvinutý v laboratořích firmy Xerox, resp. systém firmy Apple, pro kterou Microsoft vyvíjel aplikace. Gatesova koncepce pro Microsoft Windows se však ani zdaleka neomezovala jen na uživatelské prostředí a měla podstatně změnit vývoj uživatelských aplikací pro takový systém.)

Původní představa byla 6 člověkoroků práce na takovém systému, realita skončila na 80. Opakovaná ohlášení systému a odklady jeho uvedení byly klasickým používáním vaporware, které je dodnes dost jistě nepřekonané. Poplatky, které za vyrobené procesory dostával Microsoft od výrobců, byly bezpečným zdrojem financí, jenž umožňoval Microsoftu podstatně lepší podmínky pro vývoj nových verzí systému i uživatelských aplikací než konkurenci. Z tohoto hlediska vůbec není jisté, zda by systém typu Windows mohl bez iniciálního vytvoření de facto monopolu na operační systém vůbec vzniknout a zda masový průnik personálních počítačů mezi laické uživatele a rozvoj aplikačních programů, které poskytují standardní pracovní prostředí, by byl jiným postupem vůbec realizovatelný.

Až do poloviny devadesátých let byly hlavním zdrojem finančního rozvoje pro Microsoft poplatky za používaný software (Microsoft je také ne náhodou jednou z firem vystupujících nejaktivněji za ochranu autorských práv na software). Při finální přípravě systému Windows 95 považoval i počítačové sítě za podobnou oblast podnikání a pokusil se přijít se svou Microsoft Network jako svým novým standardem, který měl vytvořit protiváhu Internetu, jenž se začínal komercializovat. Tato strategie byla totálním neúspěchem, který se Microsoftu podařilo eliminovat jen na poslední chvíli a s neuvěřitelným vypětím sil.

Na Internetu se objevila nová aplikační oblast, WWW, stavějící na popularitě prohlížeče Mosaic, vyvinutého v National Center of Supercomputer Applications (v Urbana-Champaign v Illinois) Marcem Adreessenem, který po odchodu z university spoluzakládá firmu Netscape Communications v Kalifornii. Netscape přichází zpočátku s neuvěřitelnou strategií - rozdává svůj prohlížeč, tj. hlavní produkt, na kterém bude stavět, zadarmo, aby vzbudila zájem (a zpočátku prodává pouze servery). Microsoftu trvalo několik let, než tento náskok začal srovnávat (mj. i koupí licence na kód Mosaic od NSCA), a teprve nyní začíná postavení Netscapu vážně ohrožovat do takové míry, že Netscape figuruje jako jeden z hlavních příkladů firem ohrožených jeho monopolním postavením2.

Rozvoj Internetu od zhruba poloviny 90. let vytvořil mezi řadou firem i uživatelů naději na zlomení monopolního postavení Microsoftu v té podobě, v jaké si ji díky svému operačnímu systému vytvořil. WWW prohlížeče umožňují práci s Internetem nezávisle na typu počítače či operačního systému. Koncepce přenositelného jazyka Java, vyvinutá firmou Sun a v současné době předkládaná ke standardizaci jako firmou udržovaný standard, může vytvořit protipól k nákupu programů - totiž nákup jejich použití jen na činnost, kterou člověk skutečně využil. Pracovní prostředí jednoho počítače se tak možná podaří nahradit Internetem. (Koncepce tzv. síťového počítače nebo Java stanice tak může konkurovat osobnímu počítači s nainstalovaným systémem a aplikačními programy.) Během posledního roku se však Microsoftu podařilo toto nebezpečí z větší míry eliminovat. Nejběžněji používaným síťovým počítačem se zřejmě stane PC vybavené systémem Windows. Microsoft navíc podnikl protiútok proti Javě tím, že si vytvořil vlastní mutaci, díky níž bude opět pro uživatele komplikované nepřizpůsobit se, a přichází se systémem, který dilema sítě a počítače řeší z opačné strany než síťový počítač - s osobním počítačem vybaveným systémem, jehož pracovní prostředí je přirozeně rozšířeno na celou síť.

O tom, že Microsoft má tendenci své monopolního postavení ve světle tohoto vývoje jen posilovat, může být sotva pochyb. Dynamika rozvoje informační ekonomiky však dost těžko dovoluje rychlý rozvoj jinak než vytvářením segmentů trhu, které jsou díky svému síťovému charakteru pozitivně posilovány zpětnou vazbou. Otázku, kdy takový monopol přerůstá z dynamické struktury nutné pro iniciální růst do monopolu působícího negativně proti přirozenému fungování trhu a proti zájmu spotřebitele, se zatím ještě nikdy v dějinách nepodařilo vyřešit bezbolestně3. V nynější kauze kolem Microsoftu je ovšem věc ještě o něco zamotanější než obvykle. Splynutí operačního systému a síťového prostředí je nepochybně chvályhodná věc a přirozený a žádoucí směr vývoje. Rozhodne-li se soud řešit problém monopolu zákazem vývoje takových nových aplikací, bude to vymítání čerta ďáblem. Ať bude výsledek této pře jakýkoli, není vyloučeno, že mnohem víc než v rukou programátorů dnes leží budoucnost masově rozšířeného uživatelského programového vybavení spíše v rukou právníků...

Obrázek převzat z týdeníku Newsweek