Tento příspěvek je dalším z řady příspěvků s videokonferenční tematikou. Navazuje na články Videokonference na Internetu: snadno a levně1 a Jak se domluvit s Evropou2. Klade si za cíl čtenáře uvést do Videokonferenčního systému virtuálních místností (Virtual Room Videoconferencing System - VRVS).
Jak bylo popsáno v minulém čísle Zpravodaje2, spolupráce se zahraničními partnery se v řadě oblastí stává běžnou součástí života akademické komunity. O to více to platí o skupinách, které spolupracují na společných mezinárodních projektech. Jedním z pracovišť, kolem něhož jsou mezinárodní projekty sdruženy, je evropský CERN (http://public.web.cern.ch/Public/). Ačkoliv se toto pracoviště primárně zabývá jadernou fyzikou, vzešla odtud idea hypertextu, jednoho z důležitých základů současné organizace elektronických dokumentů. I v komunikačních technologiích CERN vyvíjí vlastní nadstavbu nad nástroji pro přenos zvuku, obrazu a sdílení textu. Tato nadstavba využívá rozhraní World Wide Webu, vlastní komunikace je realizována pomocí technologie zrcadlení a přenos zvuku, obrazu a sdílené pracovní plochy realizuje Mbonovými nástroji vic, vat/rat, wbd (již dříve ve Zpravodaji popsanými2). Systém může být bezplatně využíván v akademickém prostředí.
Systém VRVS byl vytvořen v roce 1995 pro pořádání videokonferencí a vzdálenou spolupráci fyziků. Videokonference sehrály důležitou roli při řízení projektů a experimentů laboratoře HENP (High Energy Nuclear Laboratory), a proto byla v únoru 1996 na mítinku ICFA uznána důležitost videokonferencí pro mezinárodní spolupráci a doporučeno systém dále rozvíjet. Koncem roku 1996 bylo vytvořeno www rozhraní včetně bezpečnostních prvků, nástrojů pro plánování videokonferencí a diagnostických nástrojů. Vývoj rozhraní byl urychlen, aby bylo možno systém použít při přípravě LHC experimentů. V této době systém získal nejen svůj současný vzhled, ale také název. Nyní je využíván po celém světě, registruje přes 2.000 uživatelů z 55 zemí. Od listopadu 2000 je testována nová verze systému (http://vrvs.caltech.edu) a k jejímu plnému uvedení do provozu dojde během roku 2001.
Co je tedy nutné mít připraveno, chceme-li tento systém využívat? Oproti videokonferencím popsaným v předchozích článcích není potřeba připojení na Mbone, stačí počítač připojený k Internetu. Na druhé straně použití zrcadel místo Mbone znamená, že systém je vhodný pro menší skupiny účastníků. Orientace na webovské prostředí je využita i pro popis hardwarového vybavení. Rozsah potřebných periferií záleží hlavně na tom, co potřebujeme v systému VRVS dělat. Pokud se spokojíme pouze s pasivní účastí na probíhajících videokonferencích, zcela postačí běžné PC vybavené zvukovou kartou a sluchátky či reproduktory. Aktivní účast při zvukových přenosech znamená nutnost pořízení mikrofonu a aktivní účast při přenosech obrazu pak pořízení kamery (případně karty pro zpracování obrazu). Co konkrétně pořídit záleží na kvalitě, které je třeba při přenosu dosáhnout. Doporučení konkrétního hardwaru lze nalézt na stránkách http://vrvs.cern.ch/ při volbě DOC.
Na stejném místě najdete také instrukce pro instalaci nástrojů a nastavení prohlížeče pro Windows (Windows 95/NT, ale lze použít i pro Windows 2000) a pro UNIX. Při dodržení pokynů nenastaly žádné vážnější problémy, pouze pro použití nástroje rat v4.2.9 bylo nutno upravit předávání parametrů (http://lindir.ics.muni.cz/ercim/manuals/VRVSmanual.pdf).
Jak bylo zmíněno výše, VRVS nevyužívá multicast a lze jej tedy použít i tam, kam není šířen multicastový provoz. Zrcadla jsou uzly pro duplikaci a rozesílání dat. Každý účastník videokonference v tomto systému je připojen permanentním IP tunelem k nejbližšímu zrcadlu. V případě, že jsou všichni účastníci připojeni ke stejnému zrcadlu, jsou obsluhováni jen touto stanicí během celé videokonference. Při vstupu nového účastníka je vytvořen nový datový proud (IP tunel) směřující k jeho stanici. Jsou-li účastníci připojeni k různým zrcadlům, jsou datagramy (audio, video, ...) zasílány tunelem mezi zrcadly. Stane-li se, že při připojení účastníka nejbližší zrcadlo neodpovídá, je účastník automaticky přepojen k jinému zrcadlu.
Koncem roku 2000 bylo po celé Zemi 28 funkčních zrcadel. Umístění většiny odpovídá centrům jaderného výzkumu (FERMILAB, CALTECH, Rutherford Laboratory, ...). Nejbližším zrcadlem pro ČR je CERN. Takže pokud například v rámci projektu Datagrid chtějí komunikovat uživatelé z Prahy, Brna a Plzně, jsou vytvořeny tunely z/do CERNU a veškerá komunikace cestuje přes Švýcarsko. Tato situace není ideální, a proto nyní probíhá jednání o zřízení zrcadla v Brně.
Ačkoliv se systém zrcadel oproti použití multicastové sítě Mbone může jevit méně efektivní a škálovatelný, jedná se o robustní systém vyžadující po Internetu pouze základní služby. Proto se rozšířil a v komunitě jaderných fyziků je často používán. Nová verze 2.5 by měla pracovat s novým systémem zrcadel a dovolit použití Mbone.
Videokonference probíhají ve virtuálních místnostech. Místnosti jsou rozděleny do čtyř skupin
Slovíčko only v názvu skupin skutečně znamená, že skupina místností je přístupna uživatelům pouze ze stejnojmenné geografické oblasti. Takže např. uživatelé z Evropy mohou vstoupit pouze do virtuálních místností skupin World a Europe only. Cafe, Cappuccino, Coffee a Tea jsou místnosti přístupné bez předchozí rezervace a lze je použít pro neformální videokonference (Audio Video Chat Room).
Tato kapitola by měla dát návod, jak (teď už teoreticky vybaveni) na to. Nezapomeňte ve svém prohlížeči povolit vykonávání Java skriptů a Javy.
Registrace: Při první návštěvě systému je nutno se zaregistrovat. Bez registrace nelze vstoupit do žádné z virtuálních místností. Registraci vyvoláte kliknutím na odpovídající ikonu (v levém rámu stránky http://vrvs.cern.ch/). Během registrace je zjištěna IP adresa Vaší stanice a je Vám určeno nejbližší zrcadlo. Po zaregistrování obdržíte e-mail s přístupovými jmény a hesly k jednotlivým místnostem. Vámi zadané údaje při registraci můžete průběžně měnit.
Instalace nástrojů: Jak bylo zmíněno výše, jedná se o klasické Mbonové nástroje pro zvuk, obraz a sdílenou pracovní plochu. Pokud je nemáte již předem nainstalované, stačí kliknout na správnou ikonu v levém rámu a po dekomprimaci souborů je vše potřebné k dispozici ve zvoleném adresáři. Pokud jste uživateli takového operačního systému typu UNIX, pro který neexistují binární soubory, jsou k dispozici zdrojové soubory, které je třeba přeložit.
Konfigurace prohlížeče: Pro Windows můžete použít Netscape Communicator nebo Internet Explorer, pro UNIX je třeba program Netscape verze 4.x nebo vyšší. Postup je pro všechny prohlížeče stejný, drobné odlišnosti pro Internet Explorer jsou popsány na http://lindir.ics.muni.cz/ercim/manuals/ VRVSmanual.pdf. V menu Edit vyberete položku Preferences, znak + a zvolte Applications. Vytvořte 3 nové typy a do příslušných polí zapište jméno a umístění aplikačních programů (podrobněji v manuálu). Autoři systému mysleli téměř na vše, a proto lze kliknutím na Browser setup detection ověřit, zda máte prohlížeč správně nakonfigurován. Pokud je nalezena chyba, je v odpovídajícím řádku výrazně napsáno MUST BE DONE, objeví-li se všude O.K. - je konfigurace připravena.
Informace o místnostech, rezervace: Po úspěšné instalaci a konfiguraci prohlížeče lze vstoupit. Ale nejprve je nutno se podívat, co se v jednotlivých místnostech děje. Tuto informaci získáte pomocí kalendáře s rozvrhem (Schedule manager), ikonu najdete opět v levém rámu. Nechcete-li se připojit k žádné z právě probíhajících konferencí, ale chcete zaregistrovat novou, opět poslouží rozvrh a pomocí tzv. záložek Vám umožní naplánovat si čas ve vybrané místnosti. Je možno zvolit, zdali bude videokonference veřejná či uzavřená, zda bude pořizován záznam z jednání, zda a kde jsou dokumenty potřebné k jednání a zda bude přehráván záznam ze záznamového serveru. Rezervaci lze měnit či zrušit.
Vstup do místnosti: Před vlastním vstupem je dobré si ověřit, že Schedule Manager má požadovanou konferenci zaregistrovánu. Dále je třeba kliknout na ikonu JOIN v levém panelu. Výběr konkrétní místnosti provedete kliknutím na obrázek nebo název skupiny a následně kliknutím na obrázek s názvem místnosti. Systém požaduje zadání jména a hesla pro požadovanou místnost (bylo zasláno e-mailem při registraci). Po úspěšném vstupu do místnosti se objeví stránka s informacemi o účastnících, panel pro spuštění nástrojů a popřípadě i panel pro pořízení záznamu. Při vstupu je automaticky otevřena aplikace pro zasílání textových zpráv.
V předchozím jsme předpokládali, že komunikuje skupina lidí, tedy více než dva. Systém však může dobře posloužit i dvěma vzdáleným kolegům a umožnit jim komunikaci. Je třeba zvolit možnost call someone a znát jméno, příjmení a adresu stanice toho, s kým chce komunikovat. Je-li tento účastník virtuálně přítomen v systému VRVS, dojde ke komunikaci. Pokud přítomen není, je třeba ho uvědomit jinou cestou (e-mail, telefon).
Systém VRVS, zvláště bude-li se dále vyvíjet a zdokonalovat, je robustní videokonferenční systém bez požadavků na speciální hardwarová zařízení či síťové připojení. Díky webowskému rozhraní nevyžaduje žádné speciální znalosti a zvyky, je intuitivní a obsahuje bohatou dokumentaci. Nedostatky současně používané verze (např. veřejný přístup k záznamům na záznamovém serveru) slibují autoři odstranit již v další verzi.
Po seznámení s tímto systémem se nemůžeme ubránit jistému přirovnání. VRVS nám totiž připomíná relaxační zónu z vesmírné lodě Enterprise ze seriálu StarTrek, hlavně z těch dílů, kdy pro kapitána Jeana-Luca Picarda zóna nabývala podoby Paříže 20. století. Ale to bychom autorům rozhodně neměly za zlé. Jistý uživatelský komfort ve srovnání např. se systémem sdr je příjemný a umožňuje intuitivnější orientaci v systému. Nakonec, výzva k virtuální schůzce v Cafe, případně v Benátkách nezní špatně, že?
1 | E. Hladká a M. Špaček. Videokonference
na Internetu: snadno levně. Zpravodaj ÚVT MU.
ISSN 1212-0901, 1998, roč. 8, č. 5, s. 15-18.
... zpět do textu |
2 | E. Hladká a Z. Salvet. Jak se domluvit
s Evropou. Zpravodaj ÚVT MU. ISSN 1212-0901, 2000,
roč. 11, č. 2, s. 12-15.
... zpět do textu |