Relationships between levels of methylated arginine (ADMA), genetic variability of the reninangiontensin system and diabetic kidney disease
| Název česky | Vztah mezi hladinou methylovaných argininů (ADMA), genetickou variabilitou v reninangiontenzinovém systému a diabetickou nefropatii |
|---|---|
| Autoři | |
| Rok publikování | 2009 |
| Druh | Konferenční abstrakty |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | L arginin a ADMA mohou ovlivnit produkci NO, který hraje důležitou roli v regulaci renální hemodynamiky. Recentní experimentální poznatky nicméně ukazují, že dlouhodobý efekt ADMA není zprostředkován ani tak inhibicí endoteliální produkce NO jako spíše patologickou aktivací RAS a následným oxidačním stresem (up regulace dráhy ACE ATIIR1 NAD(P)H oxidáza). Cílem studie bylo: i) zjistit/potvrdit, zda existuje vztah mezi renálním postižením u diabetiků a hladinami L argininu a ADMA v naší populaci a ii) najít interakční případný vztah mezi hladinami methylovaných argininů s genetickou variabilitou v RAS a stupňem postižení ledvin u T2DM. Stádium postižení ledvin DN statisticky významně negativně korelovalo s hladinami L argininu, pozitivně s hladinami ADMA ( P < 0.05, Spearman). Statisticky velmi významná byla korelace ADMA s oběma hlavními komponentami DN: proteinurií a GFR (P < 0.01, Spearman). Mnohonásobná regrese, kde byly jako prediktory stádia DN zahrnuty proměnné: ADMA, genotypy ACE, AGT a ATIIR1, identifikovala statisticky významný nezávislý efekt u ADMA (P <0.01) avšak žádný ze studovaných genotypů. |
| Související projekty: |