Důvěru můžeme chápat jako jeden ze základních předpokladů kooperace, a to jak v úzce interpersonálním smyslu, tak také z hlediska kooperace ve společnosti. Vedle toho je ovšem důvěra v sebe, respektive sebedůvěra významným předpokladem úspěšné adaptace, a to jak v souvislosti s jednáním při zvládání problémů, tak v souvislosti s prožíváním sebe sama. Náš výzkumný zájem o důvěru, navazujícína uvedená východiska, směřuje do dvou problémových obalstí:

• Vymezení kognitivního a emočního aspektu důvěry v rámci procesu jednání, a to zejména z hlediska jeho motivěční a volně- regulační fáze.
• Druhým významným problémovým okruhem je uplatnění důvěry při fungování demokratické společnosti v středoevropských podmínkách.

Publikace