Přechod z komerční oblasti do akademické vnímám jako výzvu, říká nová HR specialistka Monika Oswaldová

Čerstvé dva měsíce u nás působí nová posila v podobě HR specialistky Moniky Oswaldové, která převzala vedení HR týmu jako záskok za mateřskou dovolenou. S jakými zkušenostmi a vizemi na ústav přišla? A proč vnímá přechod z komerčního do akademického prostředí jako výzvu?

Moniko, na úvod se nám prosím představ – odkud pocházíš, jaká byla tvá životní cesta a co tě zaválo na ÚVT?

Pocházím ze Středního Slovenska, konkrétně od Tater. Jistý čas jsem žila v Anglii, kde jsem potkala i svého manžela – Brňáka, proto žiju a pracuju v Brně, kde jsem se i usadila.

Profesně jsem vždy věděla, že chci pracovat s lidmi, a to se mi doposud i dařilo naplňovat. Proč jsem přišla na ÚVT? Z jednoduchého důvodu. Jak se říká, ve správný čas, na správném místě a na správné instituci byl výborně napsaný inzerát, za stolem seděla příjemná komise a já jsem věděla, že chci být součástí právě ÚVT.

Jak ses dozvěděla o možnosti práce u nás a čím tě nabídka zaujala?

O nabídce jsem se dozvěděla z inzerce portálu Jobs.cz, kde mě zaujal širší záběr HR. Navíc jsem přechod z komerční oblasti do akademické sféry vnímala jako výzvu, věděla jsem proto hned, že chci možnost pracovat na ÚVT vyzkoušet.

„Profesně jsem vždy věděla, že chci pracovat s lidmi.“

Jaké jsou tvé dosavadní pracovní zkušenosti?

Má předcházející práce obsahovala spoustu podobných činností současné agendě – nábor, rozvoj, hodnocení, komunikaci, administrativu… akorát vše v menším měřítku oproti ústavu.

Je něco, co tě na ÚVT překvapilo? Co sis představovala jinak, než tomu pak po nástupu ve skutečnosti bylo?

Myslím, že u výběrového řízení jsem dostala celkem dobrou představu o HR agendě na ÚVT jako takové.

Musím se ale přiznat, že si na univerzitní prostředí stále zvykám, jsou tu určitá specifika. Na některé, v komerci přirozeně zavedené trendy nejsou lidé na ÚVT zvyklí a panuje tu jistá akademická svobodomyslnost a zvědavost, kterou ale vítám. Díky ochotným a spolupracujícím kolegům jde ale vše čím dál rychleji.

Přebíráš pozici po Adéle Jelínkové, která je na mateřské. Dá se v takové situaci přijít s vlastními nápady, nebo musíš „chtě–nechtě“ dokončit rozjetou práci a moc prostoru pro nové plány není?

Moje předchůdkyně Adéla udělala kus dobré práce. Mým záměrem je jednak pokračovat v tom, co běží, ale primárně jít směrem, který je funkční, efektivní a aktuální. Nastoupila jsem do „vlaku“, který strategické cíle má, mou roli vidím v tom je teď naplnit. A v tom chci postupovat krok za krokem.

V těchto začátcích chci hlavně poznat a naslouchat zaměstnancům, vedoucím oddělení, zjišťovat postupně jejich potřeby a zvláštnosti. A potom je vyřešit a motivovat je samotné k rozvoji. Jedním z mých cílů bude například motivovat a profesně rozvíjet vedoucí pracovníky, dalším pak hledat kvalitní zaměstnance – a tím podpořit týmy.

„Musím se ale přiznat, že si na akademické prostředí stále zvykám, jsou tu určitá specifika. Díky ochotným a spolupracujícím kolegům to ale doufám půjde rychle.“

S tím související – na čem teď aktuálně pracuješ, čemu se primárně věnuješ?

V nejbližší době se teď chci věnovat procesu hodnocení zaměstnanců, Portálu ÚVT, organizaci výjezdního zasedání, naplňování kroků Akčního plánu HR Award a dalším činnostem.

Jedním z nedávno probíraných témat na ústavu bylo genderové podmíněné násilí a sexuální obtěžování. Plánují se v tomto ohledu nějaké vzdělávací aktivity (a rozbíjení tabu)?

V oblasti genderově podmíněného násilí se v současnosti věnuji tématu poradenství ohledně sexuálního obtěžování, respektive psychologickému poradenství. Momentálně je to v rozpracovaně fázi, kdy hledám vhodné zdroje spolupráce. Na ÚVT se plánuji zaměřit na osvětu, prevenci a podporu vzdělávání v tomto směru. Úvodní workshop pro vedení ústavu na toto téma se uskutečnilo už v březnu.

Otázka na odlehčení – co ráda děláš ve volném čase, když zrovna netrávíš svůj čas na ÚVT?

Jsem ráda ve společnosti přátel a rodiny, ráda si dám sklenku dobrého vína, slovenské korbačíky, mám ráda wellness, miluji tanec – pocházím z folklorní rodiny... to asi stačí, že? :)