Martin Husák: Jak dokázal Netflix inspirovat výzkum v kyberbezpečnosti

Po roce stráveném v zahraničí na americké univerzitě v San Antoninu se k nám vrátil kolega Martin Husák z kyberbezpečnostního týmu CSIRT-MU. Stáž ve výzkumné skupině v USA mohl absolvovat díky grantu na podporu mobility nadějných vědců. Na co přesně se ve svém výzkumu zaměřuje? A proč je podle něj Brno nejlepší město na světě?

Jaký byl ten hlavní důvod tvého rozhodnutí vydat se na stáž do Spojených států?

Především kariérní perspektiva. Jako vědecký pracovník si musím hledat financování pro svůj výzkum sám, a to často prostřednictvím grantů. A čím dál častěji se stává běžným požadavkem, aby hlavní výzkumník měl mezinárodní zkušenost, typicky roční pobyt v zahraničí. A je to klíčové nejen pro úspěšné získání grantů, ale také pro další profesní postup, jako je třeba habilitace. Zkrátka v dnešní vědecké sféře je cestování do zahraničí spíše nezbytností než volbou.

Jak práce ve výzkumné skupině v zahraničí přispěla k tvému profesnímu rozvoji? Říkáš, že to je sice povinnost, ale doufám, že jsi z toho benefitovat i po jiné stránce?

Dost mi to pomohlo. Díky výzkumu v zahraničí jsem získal pohled na pracovní prostředí a postupy v jiné kultuře. A přestože to nebyla má první zahraniční zkušenost – už během Ph.D. studia jsem absolvoval tříměsíční stáž na Florida Atlantic University – tak mi pobyt přinesl nové poznatky a třeba výrazné zlepšení v oblasti akademického psaní, ale také po stránce osobního rozvoje.

„Čím dál častěji se stává běžným požadavkem, aby hlavní výzkumník měl mezinárodní zkušenost, typicky roční pobyt v zahraničí.“

Žádal jsi o grant MSCA (Marie Skłodowska-Curie Actions), proč právě ten? Jaké jsou jeho výhody a lákadla?

Zvolil jsem MSCA grant kvůli jeho prestiži a možnosti účasti pro vědce z celého světa. Obvykle se tak přihlásí ti nejlepší z nejlepších a je těžké uspět. Jeho hlavním cílem je pak podpora mobility vědců v Evropě i globálně. Na Masarykově univerzitě byl tento grant masivně propagován a nabízela se podpora při psaní návrhů. Účastnil jsem se workshopů zaměřených na tvorbu proposalů, což mi výrazně pomohlo. Díky této pomoci jsem napsal kvalitní návrh, který na první pokus skončil pod čarou přijatých.

Další výhodou tohoto grantu však je, že projekty, které jsou dostatečně kvalitní, ale nebyly přijaty k financování přes MCSA, tak mohou být financované přes jiné instituce.

Takže jsi uspěl, ale financování bylo jiné?

Přesně tak. Nešlo to přímo z toho grantu, ale mou stáž financovalo Ministerstvo školství z programu OP JAK.

Vraťme se k tvé stáži v Americe. Jaké jsou hlavní rozdíly mezi prací ve výzkumu tady a v USA?

Rozdíly jsou značné. V USA je silný tlak na rychlost produkce výsledků a jejich publikaci, což vede k častějšímu sledování aktuálních trendů a jejich okamžitému zpracování do článků a prezentací. Američtí vědci se často zaměřují na sledování nejnovějších témat a rychlé získání prestiže, ale méně se zabývají praktickou implementací svých výsledků.

Naopak v Evropě – a třeba u nás na ÚVT na to hodně dbáme – se klade větší důraz na praktické využití výzkumných výsledků, od nápadu až po jejich implementaci v praxi. Tento přístup považuji za cenný a jsem za něj rád.

Byly nějaké konkrétní výzvy, které jsi musel překonat, když jsi tam pracoval? Co tě překvapilo?

Po profesní stránce toho moc překvapivého nebylo, věděl jsem, do čeho jdu. Měl jsem jasnou představu o tom, co mě čeká, a držel jsem se svého projektového návrhu.

Na praktické úrovni jsem se však setkal s výzvou – mé pracoviště, The University of Texas at San Antonio, nevyřešilo situaci s covidem úplně optimálně, což vedlo k tomu, že většina lidí do práce nechodila fyzicky. Kampus byl téměř prázdný a chyběl komunitní život a běžné interakce mezi kolegy. Schůzky přes Zoom a Teams se staly standardem, což ovlivnilo i naši výzkumnou skupinu.

Říkal jsi mi, že město San Antonio, v kterém jsi pobýval, bylo hodně vojenské a často jsi viděl armádu i ve svém kampuse. Měl jsi nějaké zkušenosti ze spolupráce s armádou?

Spolupráce s armádou byla běžná u vědců, se kterými jsem pracoval, ale osobně jsem se do ní nezapojil, jelikož jsem se soustředil na svůj vlastní projekt. Zajímavé ale bylo, že studenti měli možnost absolvovat vojenské předměty za kredity, což zahrnovalo třeba cvičení ve vojenských dovednostech.

O životě v Americe:
„Viděl jsem hodně měst, ale Brnu se žádné nevyrovná.“

Pojďme se vrátit k tvému výzkumu. Jaké je vlastně tvé vědecké téma?

Můj výzkum se zaměřuje na aplikaci tzv. doporučovacích systémů v oblasti kyberbezpečnosti. Rád to připodobňuji na příkladu toho, když se díváte na Netflix na nějaký film – když skončí, nabídne se vám hned další na základě historie toho, jaké filmy jste sledovali a jaké vás baví. A mě napadlo tohle aplikovat v kyberbezpečnosti.

Pomocí doporučovacího systému se snažím predikovat potenciální útoky na základě historie útoků a chování útočníků. Tímto způsobem pak můžeme identifikovat potenciální cíle útoků a posílit jejich obranu.

Jaké máš plány teď po návratu?

Mám teď rok na dokončení výzkumné práce. Projekt je dvouletý a nyní probíhá fáze návratu, která zahrnuje závěrečné shrnutí výsledků a přípravu prototypů systému. Mým cílem je do konce roku publikovat prototyp a dát dohromady veškeré dosavadní práce.

Navíc jsme nedávno začali spolupracovat na novém významném evropském projektu Resilmesh podpořeného z výzvy Horizon Europe, takže mám na další tři roky o zábavu postaráno.

To je skvělá zpráva. Když jsi uvažoval o přihlášce, jak ti vyšel vstříc ústav při tvém rozhodnutí o roční stáži?

Dostal jsem absolutní podporu při rozhodování. Nenarazil jsem na žádné překážky a projektová podpora byla skvělá – od podání přihlášky přes administrativu až po řešení cestovních formalit.

Jak bys zhodnotil svůj život v Americe? Máš nějaké zajímavé postřehy?

Každému bych doporučil delší pobyt v zahraničí – člověk si uvědomí hodnoty domova. Už předtím jsem věděl, že v ČR se máme fajn, ale až stáž mi ukázala, v čem všem přesně. Do Brna jsem se vracel s tím, že je to nejlepší město na světě a chci tady žít, bydlet a pracovat do konce života. Viděl jsem hodně měst, ale Brnu se žádné nevyrovná. Nabízí bohaté kulturní vyžití, úžasnou hromadnou dopravu, v obchodech jsou kvalitní potraviny a roční teploty jsou velice příjemné. Jsou to právě ty drobnosti, kterých si člověk váží až tehdy, když je nemá