Adrián Rošinec je student fakulty informatiky s oborovým zaměřením na řízení vývoje softwarových systémů. Zároveň už nějakou dobu působí na Ústavu výpočetní techniky a je dobrým příkladem toho, jak na ústavu spolupracujeme se studenty. Jak vnímá ÚVT a co na něm oceňuje?
Jsem na ústavu už poměrně dlouho, LinkedIn mi naměřil víc jak 3 roky. Začal jsem v týmu správy Windows infrastruktury a služeb jako dohodář, později jsem paralelně spolupracoval s CEITECem na vývoji systému pro evidenci měření – skenování mozků. Bylo to tam jako v Dexter’s lab.
Aktuálně jsem v týmu, který má na starost správu identit a řízení přístupu ke službám na MUNI, ale působím i v jiných výzkumných projektech. Pokud bych svou roli měl nazvat podle business standardu, tak jde o tzv. „Identity engineer“, který nastavuje v rámci řízení přístupu pravidla, role, procesy a integruje zdrojové systémy a cílové služby z hlediska digitálních identit.
Nabídku spolupráce s ÚVT jsem našel náhodou ve facebookové skupině pro studenty FI MUNI. V inzerátu mě zaujala technologie Active Directory, s kterou jsem zkoušel pracovat už i na gymnáziu, a měl jsem chuť vyzkoušet ji i tady.
Prošel jsem si tehdejší web ÚVT, abych získal další informace o ústavu a jeho poslání na univerzitě a jak to zapadá do kontextu s nabízenou spoluprací. Působení ÚVT i popis práce v inzerátu mě zkrátka zaujaly.
„Nejvíc oceňuji, že moje role nebyla nutně ostře definovaná na jednu činnost.
A na získávání zkušeností je tohle perfektní režim.“
Zpočátku jsem to bral spíše jako koníček při studiu, ne jako práci. Bylo náročné zvyknout si na univerzitní nastavení a pochopit spoustu souvislostí. Očekával jsem, že naberu zkušenosti z opravdového provozu IT systémů, a líbilo se mi, že můžu sám přijít s novými nápady, které si můžu vyzkoušet implementovat.
Kolektiv byl skvělý, postupně jsem si okruh lidí na ÚVT rozšiřoval a spolu s ním i zkušenosti a znalosti. Nejvíc oceňuji, že moje role nebyla nutně ostře definovaná na jednu činnost. A na získávání zkušeností je tohle perfektní režim. Donedávna jsem popravdě vnímal ÚVT jako playground, na kterém si mohu vyzkoušet znalosti a postupy.
Nemilým překvapením byla komplexita prostředí – organizační struktura IT pracovišť na MUNI, s čímž souvisí ne vždy jasná delegace apod.
Odpovím v krátkosti, protože právě tohle vnímám jako obrovský benefit ÚVT. Dostal jsem plnou podporu studia, za což ÚVT, resp. kolegům velmi děkuji. A vybrání vhodného tématu pro závěrečnou práci nebylo o nic náročnější. Stačila oslava narozenin pana ředitele, pár konstruktivních rozhovorů a hned bylo téma na světě. Ochota celého ÚVT v oblasti skloubení studia a práce a i ve výběru tématu bakalářky je neuvěřitelná.
Občas mám nutkání si ze zájmu něco „nakódit“, nějaký robustní systém, při kterém je nutné dodržet jisté zásady jako vytvořit udržitelný a efektivní kód. Správně využít konstrukty daného jazyka, promyslet vnitřní architekturu systému a využít správné „design patterns“. To nutkání se však ztratí v momentě, kdy po sobě přečtu pár řádků kódu. Vnímám to proto jako výzvu do budoucna.
Aktuálně mě dostatečně zaměstnává téma „Identity and Access management“. Momentálně nemám v plánu hned po studiu na ústavu skončit. Komerční prostředí mě svými výhodami, ale i problémy určitě láká. Přirovnal bych to k dark side (fanoušci Star Wars pochopí). Práce v univerzitním prostředí mi ale zatím stále dává smysl, nechávám proto toto rozhodnutí na mé budoucí já.
Jsem si jistý, že do jisté míry jsem okruh svých kamarádů a spolužáků už ovlivnil v rozhodování – a i dnes aktivně s ÚVT spolupracují. Podařilo se mi to jednoduše, ÚVT jsem popsal tak, jak ho vnímám. Ústav nabízí možnost „vyskillit“ se, odbornost zkušených kolegů a je to skvělé prostředí, v kterém se dokáže člověk vyřádit a zároveň podporovat a naplňovat jeho strategické cíle. V tomto režimu pokračuji při každé příležitosti i dnes.
„Práci na ústavu vnímám jako příjemnou činnost, jistý druh hobby a nástroj pro intelektuální vyžití.“
Pracuji na zavádění a ladění procesů, které jsou spojené s identity managementem. Chci, abychom na univerzitě tímto nástrojem podporovali její flexibilitu a respektovali její dynamičnost. Je důležité, abychom nastavovali úroveň zabezpečení přístupů k službám a chránili tak data nebo zabraňovali neoprávněnému využívání zdrojů. V akademickém prostředí to vnímám jako určitou výzvu – respektovat požadavky a nároky zaměstnanců, výzkumných týmů či studentů bez omezení jejich efektivity, možností spolupráce či plnění jejich primárních cílů.
Jsem rád, že máme na ÚVT dobrý kolektiv lidí a že se nám daří spolupracovat a vytvářet hodnoty nejen pro naši univerzitu, ale dokonce s mezinárodním přesahem. Práci na ústavu vnímám jako příjemnou činnost, jistý druh hobby a nástroj pro intelektuální vyžití. Ale nebojte, mám i jiné koníčky.
Po roce stráveném v zahraničí na americké univerzitě v San Antoninu se k nám vrátil kolega Martin Husák z kyberbezpečnostního týmu CSIRT-MU. Stáž ve výzkumné skupině v USA mohl absolvovat díky grantu na podporu mobility nadějných vědců. Na co přesně se ve svém výzkumu zaměřuje? A proč je podle něj Brno nejlepší město na světě?
Před rokem se ujal ředitelského kormidla Ústavu výpočetní techniky a jakou svou prioritu si vytyčil poskytování špičkových IT služeb Masarykově univerzitě. Jaké kroky pro to ústav pod jeho vedením podnikl? A jaké další výzvy má před sebou? To a mnohem víc si přečtěte v rozhovoru s naším ředitelem Janem Myslivečkem.
